Vedoucí projekce nákladních vozidel

Podrobnosti

Kategorie: Automobilový průmysl

Na jedné z nejdůležitějších pozic z hlediska organizace vývoje a výroby našich vozidel TATRA – vedoucí Projekce nákladních vozidel – pracuje Ing. Ondřej Skácel.

Co obnáší funkce vedoucího projekce nákladních vozidel?
Oficiálně jde o malý tým lidí, který tvoří spojovací článek mezi přicházejícími požadavky zákazníků a technickým úsekem naší společnosti. Zjednodušeně řečeno z našeho obchodního oddělení přijde požadavek na technické schopnosti a výkony vozidla, které si definoval zákazník, a Projekce nákladních vozidel má potom za úkol takový automobil navrhnout v souladu se všemi možnostmi naší výroby a legislativy.

Jak je takové oddělení velké?
Poměrně malé, jedná se o několik konstruktérů-projektantů a rovněž kolegů, kteří provádějí pevnostní výpočty („výpočtáři“). U nás v Projekci vlastně všechno, co se děje kolem každého poptaného vozidla, možná lépe řečeno zákaznického vozidla, začíná i končí. Pracujeme v CAD systému I-Deas NX a interním databázovém systému, v němž se shromažďují zakázky, výkresy, technologické listy, zkrátka všechny informace týkající se výroby daného vozidla. Naším výstupem je na začátku detailní definice vozidla pro Konstrukci a zpracovaný návrh v CAD systému a na konci komplexní, tzv. nabídkový výkres vozidla s hlavními rozměry, hmotnostmi a charakteristikami. Připravujeme i řadu podkladů pro naše homologační oddělení.

V čem je pro vás kouzlo takové práce?
Protože jde primárně o plnění zákaznických požadavků, téměř nikdy to není o stejném vozidle. S trochou nadsázky by se dalo říci, že téměř nikdy nedělám dvakrát stejnou práci. A hlavně, co je víc, než dělat v automobilce celé vozidlo?

Vzhledem k tomu, že jde vždy o něco nového, bude zřejmě na druhé misce vah poměrně velká časová náročnost takového zaměstnání?
Ano, to je druhá stránka. Jde o velmi časté konzultace, práci s lidmi, řešení aktuálních změn, hledání východisek a nalézání efektivních řešení. Čas od času se mi stává, že než přejdu ráno od dveří naší velké kanceláře na místo svého pracoviště, zastaví mě tři, čtyři kolegové, kteří potřebují vyřešit a prodiskutovat nějakou záležitost. Pustím počítač, a než naběhnou všechny systémy, jsou u mě další tři. Je to specifická práce, ale baví mě.

Jak dlouho pracujete v Tatře a kudy vedla Vaše cesta k současné pozici?
Do Tatry jsem nastoupil 9. srpna 2004. Je to mé první zaměstnání. V době, kdy jsem chodil na gymnázium, jsem se díky sousedovi dostal blíže ke konstrukci automobilů. Když jsem si poprvé pořádně prohlédl podvozek tatry, byl jsem lapen. A pak to šlo ráz na ráz. Od té doby jsem věděl, že chci studovat automobily. Navíc, v mých šestnácti letech mi táta koupil auto – Tatru 111!

Na VUT v Brně na oboru Motorová vozidla jsem měl několik příležitostí navštívit fabriku. Tehdy nás provozem provázel Ing. Miroslav Vystavěl. Vzal jsem si jeho navštívenku a později se přihlásil o téma k ročníkové a dále k diplomové práci.

Po absolutoriu jste nastoupil do konstrukce?
Ano, to bylo dokonce v době, kdy Tatru vlastnila společnost Terex. Rozšiřovala se konstrukce a zrovna byly pořízeny též nové počítačové stanice. Můj dnešní šéf, technický ředitel Ing. Radomír Smolka, se tehdy stal vedoucím projekce a vlastně si mě po čase k sobě vyžádal. Postupně mě do projekce zasvětil a vedl mě. Dnes se to samé snažím dělat já se svými kolegy. Práce je hodně, je velmi zajímavá, ale jeden člověk samozřejmě nemá šanci. Tak se teď, vlastně ve stopách svého šéfa, snažím předávat projekty dalším klukům. Když je však opravdu časový tlak, tak přiložím ruku k dílu jak můžu. Běžně se stává, že i společně s ostatními kreslím výkresy. Celý Technický úsek má jednu obrovskou výhodu. Ing. Smolka za námi všemi stojí, stále se na nových projektech aktivně podílí, mnohdy je startuje, koriguje a pomáhá při řešení různých (zdánlivě neřešitelných) úskalí.

Stále si pamatujete všechny projekty, na nichž jste měl možnost spolupracovat?
Samozřejmě, to nelze zapomenout. Jen namátkou tzv. americké hasičáky – zástavba motorů Cummins EPA 07 až do vydání sériové výrobní dokumentace. Jednotlivá provedení řady T 815-7, jejímž autorem je můj šéf, jsem projektoval několik let (podvozky pro hasiče, pro českou a slovenskou armádu, Avibras…). Rok 2010 byl neuvěřitelný, fabrika těžce dýchala, ale zrodil se projekt Phoenix – úplně nové auto. Pak přišla varianta Euro 6. Dnes je to klíčová obchodní řada, která si své zákazníky, mimochodem velmi náročné, hledá kromě jiných regionů i v západní Evropě...

Z odpovědí je patrné, že Vás práce opravdu baví.
Znovu musím zopakovat to, co jsem řekl před chvílí: Co je v automobilce víc, než dělat celé auto? Nejenže mě práce baví, ale mám z ní pořád radost.

13.04.2017