České dráhy, a.s.

Podrobnosti

Kategorie: Exkluzivní rozhovory

Cestující se do vlaků vrací pomalu, i tak nakupujeme nové vozy

Během jara byly vlaky poloprázdné, protože lidé zůstávali na home office a studenti se učili doma. Českým dráhám, a.s., tak přirozeně klesly tržby. Ani po rozvolnění není situace úplně růžová, navíc chybí zahraniční turisté, kteří vlakem jezdili na výlety. I tak největší železniční dopravce v zemi pokračuje v investicích, nakupuje nové vagony a lokomotivy.

„Doháníme minulé roky. Životnost kolejového vozidla je 40 let a my musíme mít s čím jezdit. Přeskakujeme několik generací a pořizujeme vozy, které patří do 21. století,“ říká v rozhovoru Ivan Bednárik, MBA, generální ředitel společnosti České dráhy, a.s.

Jak se Českým drahám daří zotavovat se z koronavirové krize? Vrací se objem přepravovaných cestujících na úroveň před rokem 2020?

Počet cestujících pomalu roste, v posledních týdnech o jednotky procent. Největší propad jsme zaznamenali, když byly uzavřené okresy, to jsme se propadli do nejhorších čísel. Poté, co se zase mohlo cestovat mezi okresy, čísla rostla o desítky procent. Nyní jsme asi na 70 % obvyklých tržeb. Myslím, že co lidem brání vrátit se zcela do veřejné dopravy, je přetrvávající povinnost nosit respirátory. Chápu to, bezpečnost je důležitá, nekomentuju to, pouze konstatuju, že pokud si někdo myslel, že návrat k normálu proběhne jako mávnutím kouzelného proutku, mýlil se.

Pozorujete rozdíly v obsazenosti vlaků, například v regionální, dálkové, příměstské dopravě?

Pozorujeme. Co nám dlouhodobě v minulých letech rostlo, byla příměstská doprava u velkých aglomerací. Když to řeknu lapidárně, tak výrazně rostl svoz pracujících a studentů v ranních hodinách a potom opět jejich rozvoz z větších měst do okolí. Tyto požadavky zůstaly, protože je to něco, co lidé musí, nejde o volnočasovou aktivitu. Do jisté míry se i tady projevily lockdowny a práce z domova, ale zásadní výpadek je v přepravě turistů ze zahraničí, například do Prahy, Českého Krumlova, do Brna. Turisté dnes nejsou, nebo jich přijíždí jen zlomek toho, na co jsme byli zvyklí.

I přes tyto výpadky investujete, zejména do obnovy kolejových vozidel, vagonů, lokomotiv. Nic vás v tomto ohledu nezastaví?

Ani nemůže. Doháníme zanedbané investice. Jsou to přitom jednoduché počty. Vezměte si, že životnost kolejového vozidla je 40 let. Potom je požadavek na určitý počet vozidel, které musí České dráhy mít, aby mohly plnit své poslání. Takže tento počet vydělíte 40 a dostanete číslo, kolik vozů musíme nakupovat každý rok, abychom zachovali kvalitu, komfort, bezpečnost. Navíc, pokud bychom neinvestovali do vozidel, tak by naši zaměstnanci, které pořád nabíráme, neměli za chvíli s čím jezdit, nefungovalo by to, neměli bychom jistotu, že máme pracovní prostředek pro lidi, které jsme vyškolili, zvýšili jsme jejich kvalifikaci. Do nové železniční techniky tak v příštích 10 letech chceme investovat přes 100 miliard korun.

Když odhlédneme od matematiky, která je jasná, tak jaké cíle investicemi do nákupu nových vozů sledujete?

Je to mix požadavků na bezpečnost, která je prvořadá, na komfort cestujících, na rychlost. Ta je velkým trendem. Lidé chtějí být přepravováni bezpečněji, kvalitněji, rychleji. To zároveň záleží na stavu infrastruktury, což nedokážeme přímo ovlivnit, protože je v rukou státu. Samozřejmě, že máme své názory, ale v tomto ohledu nejsme tím, kdo rozhoduje.

Jakým způsobem se ještě snažíte přilákat do svých vlaků nové cestující?

V první řadě je to pořizování nové generace vlaků, přičemž v některých případech přeskakujeme hned několik generací. Záleží nám na tom, aby vagony byly nízkopodlažní, aby měly klimatizaci, aby cestující mohli využívat internet. To jsou některé věci, které odlišují moderní železnici od železnice z minulého století. Při nákupu nových vozidel pak sledujeme další parametry, například ergonomii sedaček, řešíme umístění nabíječky nebo i potahy, aby byly odolné, dobře se udržovaly a měly dlouhou životnost. Vše dohromady je to trochu alchymie, ale myslím, že se nám to daří.

Železniční technika pro vás hraje v investicích prim, ale co další majetek, například opravy budov?

Investiční apetit Českých drah je poměrně velký, kolem 130 miliard korun v příštích 10 letech. Největší částky jdou na nákup vozidel. Pochopitelně, že pokud potřebujeme zateplit budovu, tak ji zateplíme, nebo pokud potřebujeme instalovat klimatizaci, jelikož léta jsou horká, tak ji osadíme. Současně investujeme do nových opravárenských hal, což je finančně náročné. Ale pro nás to znamená i příležitost, protože můžeme získat volné opravárenské kapacity i pro další hráče, třeba ze zahraničí. Když se podíváte na mapu, tak řadu opravárenských kapacit máme 50 kilometrů od hranic České republiky, to pro železnici není žádná vzdálenost. Pokud budou dílny dobré a budou dávat servis za dobrou cenu, věříme, že zájem ze sousedních států bude. Už proto, že se nyní ve státech EU řeší implementace bezpečnostních systémů, což znamená, že musíte rozebrat lokomotivu, instalovat systém, znovu ji dát dohromady. Odhadem 40 % trhu ještě není hotovo. A my zde vidíme obchodní příležitost, kterou si nechceme nechat ujít. I proto investujeme do nemovitostí, technického zázemí, do odborného vzdělávání lidí v depech i do systému jejich mzdového ohodnocení.

České dráhy pečují nejen o své cestující a zaměstnance, ale také o různé skupiny potřebných. Nadační fond skupiny ČD Železnice srdcem pomohl i lidem postiženým ničivým tornádem na jižní Moravě, ačkoli sami nyní nejste zrovna v nejlepší ekonomické kondici.

To je pravda. Bylo milé vidět, kolik nezištných lidí přiložilo ochotně ruku k dílu. Samozřejmě jsme takové katastrofě nemohli jen přihlížet, museli jsme se zapojit. Podařilo se nám v prvních dnech například k postiženým místům přistavit lůžkové vozy, přivézt základní potraviny a potřeby. Naposledy jsme pak pomáhali bezplatně dopravit kontejnery, do nichž si lidé mohou uzamknout věci, materiál. Je ale třeba si uvědomit, že největší část pomoci je ještě před námi, protože na místech je obrovské množství suti, kterou je nutné odvézt, recyklovat. I do toho se zapojíme. Myslím, že takové věci jsou přirozenou součástí společenské odpovědnosti firmy. Je to něco, co firmu přesahuje. My jsme se rozhodli, že chceme pomáhat, starat se o srdcaře, o ty, kteří vykonali něco pro železnici, ale nejen o ně. Proto vznikl Nadační fond skupiny ČD Železnice srdcem. Neposuzujeme, nehodnotíme, pomáháme. Myslím, že tak to má být.

A co budoucnost? S jakými vizemi a perspektivami se díváte do příštích let?

Do příštích let se díváme s trochou optimismu a s trochou pesimismu. Ze všeho nejdůležitější je, abychom dostali odpovědi na základní otázky, abychom si ujasnili vizi, čím budou České dráhy do budoucna, jakou budou plnit roli v oblasti přepravy, jaká očekávání má stát od liberalizace trhu. Tato strategie nám prozatím chybí, ale věřím, že jsme na dobré cestě, abychom dostali konkrétní zadání a věděli jsme, jaké jsou naše úkoly.

Průmysl Dnes