Český hydrometeorologický ústav

Podrobnosti: Kategorie: Exkluzivní rozhovory

ČHMU Logo1 60 let ve znamení meteorologie, hydrologie a ochrany ovzduší

S výsledky práce odborníků v Českém hydrometeorologickém ústavu se setkáváme několikrát denně. Připravují podklady pro zpravodajství o vývoji počasí, vydávají zprávy a výstrahy na nebezpečné a mimořádné hydrometeorologické jevy, zpracovávají informace o stavu a kvalitě ovzduší a zdrojích jeho znečištění a největší pohotovost mívají v době povodní.

Ředitel Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Ing. Václav Dvořák, Ph.D., toto významné pracoviště, které v nynější podobě funguje už víc než 60 let, představuje v mnohem širším úhlu pohledu.

Ačkoli novodobá historie Českého hydrometeorologického ústavu se začala psát až 19. listopadu 1953, kdy byl usnesením vlády s účinností od 1. ledna 1954 zřízen Hydrometeorologický ústav, historie meteorologické i hydrologické služby sahá mnohem hlouběji do historie. Na našem území jsou počátky meteorologických pozorování spojeny s Klementinskou hvězdárnou a její Astronomickou observatoří, kde byla v roce 1752 zahájena pravidelná meteorologická měření, jejichž souvislý záznam od roku 1775 je pozoruhodným základem pro pokračování i v budoucnu. Hydrologická služba má svůj počátek v Hydrografické komisi pro Království české založené roku 1875.

Dnes tvoří hlavní strukturu ČHMÚ tři odborné úseky - meteorologie a klimatologie, hydrologie a ochrana čistoty ovzduší, které doplňuje ekonomicko-správní úsek a úsek informatiky, který technicky zajišťuje řadu výpočetně a komunikačně náročných aktivit ústavu. Vedle hlavního sídla ústavu a pobočky v pražských Komořanech je to dalších šest poboček v Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně a Ostravě, které zprostředkovávají kontakt mezi ČHMÚ a orgány státní správy a samosprávy jednotlivých krajů, zabezpečují správu měřicích a pozorovacích sítí ve všech oborech činnosti ústavu, a v neposlední řadě zpracovávají výsledky měření. Kromě toho vydávají regionální předpovědi, poskytují informace o charakteristikách atmosféry a hydrosféry a zpracovávají odborné posudky a studie.

Hlavní úkolem národní služby pro obory meteorologie, klimatologie, hydrologie a čistoty ovzduší a tedy ČHMÚ, je měření a pozorování základních prvků a parametrů atmosféry a hydrosféry. „Výsledky měření a pozorování základních i speciálních meteorologických prvků a jevů z dlouhodobého hlediska vytváří klimatický záznam České republiky. A díky operativnímu zpracování všech dostupných informací dokážeme vytvářet obecné i specializované předpovědí počasí, na základě sledování okamžitých změn počasí pak rozhodovat o možném výskytu extrémních nebo nebezpečných projevů počasí na našem území.“ říká Václav Dvořák. Specializované předpovědi vytváří meteorologové ČHMÚ pro zabezpečení civilního letectví, provoz jaderných elektráren nebo pro zimní údržbu silnic. Informace se zpracovávají nejen pro operativní použití, ale vytvářejí se zde i dlouhodobé statistiky a charakteristiky klimatu ČR, které jsou podkladem pro rozhodování o stavbách, pro studie využitelnosti půdy, pro energetickou koncepci státu, ale i pro další rozvojové a plánovací činnosti.

Data sbírá řada meteorologických i vodoměrných stanic

Data o vývoji počasí získávají meteorologové z 20 profesionálních meteorologických stanic, šesti observatoří a čtyř leteckých meteorologických stanic. K dispozici mají také dva meteorologické radary, jednu radiosondážní stanici, 180 klimatologických stanic, 502 srážkoměrných a 25 fenologických stanic. Vlastní meteorologická měření a pozorování doplňuje ČHMÚ daty z mezinárodní výměny Světové meteorologické organizace, družicovými informacemi přijímanými z družic EUMETSAT a NOAA a údaji ze sítě čidel bleskové aktivity.

Vedle počasí sleduje ČHMÚ i hydrologické jevy. Potřebné informace získává z více než 500 vodoměrných stanic s vyhodnocováním průtoků, 318 pramenů a 1508 vrtů, u nichž sleduje podzemní vody. Kromě toho odborníci sledují i parametry jakosti vody v celkem 650 objektech podzemních vod, ve 42 lokalitách se zaměřují na jakost v plaveninách a sedimentech povrchových vod a na polovičním počtu lokalit analyzují biologické vzorky. Většina stanic povrchových vod a část měřicí sítě podzemních vod automaticky přenáší naměřená data k okamžitému zpracování a využití například v rámci protipovodňové ochrany.

Třetí nejdůležitější oblast, na níž se v ČHMÚ soustředí, je měření emisí a imisí. Měřicí imisní síť vznikala nejdříve v oblastech s největším znečištěním, tedy v Moravskoslezském, Ústeckém a Libereckém kraji. V 70. a 80. letech 20. století se měřily zejména koncentrace oxidu siřičitého (SO2). „Dnes jsou měřicí stanice rozmístěny rovnoměrněji a měří široké spektrum látek. Automatické stanice provádějí kontinuální měření SO2, suspendovaných částic PM10 a PM2,5, oxidů dusíku NO2 a NO, přízemního ozonu, CO a benzenu. Měření jsou prováděna i na manuálních stanicích, ze kterých putují odebrané vzorky do laboratoří k analýzám. Manuální stanice měří suspendované částice PM10 a PM2,5 a některé vzorky jsou analyzovány i na obsah těžkých kovů, jmenovitě kadmia, niklu, olova a arsenu, a také polycyklických aromatických uhlovodíků, benzenu či rtuti,“ vyjmenovává Václav Dvořák.

Unikátní laboratoř, observatoř i experimentální povodí

ČHMÚ zabezpečuje rovněž řadu unikátních projektů a aktivit. Ústav byl zakládajícím členem konsorcia ALADIN (Aire Limitée Adaptation dynamique Développement InterNational) vyvíjejícího stejnojmenný numerický model pro předpověď počasí. Specializovaná solární a ozonová laboratoř v Hradci Králové patří k nejstarším observatořím tohoto typu na světě a observatoř Košetice byla založena v roce 1988 jako specializované pracoviště monitoringu a výzkumu kvality ovzduší v regionálním měřítku. Také hydrologická experimentální povodí, založená v roce 1982 v Jizerských horách původně za účelem sledování vlivu odlesnění na hydrologický režim, patří k nejstarším svého druhu na světě.

ČHMÚ koordinuje nebo spolupracuje na řešení celé řady výzkumných a vývojových projektů na mezinárodní i národní úrovni, a to ve všech oborech činnosti ústavu. Důležitý byl podle Václava Dvořáka projekt zaměřený na zpřesnění a aktualizaci scénářů vývoje klimatu na území České republiky s využitím regionálního modelu ALADIN-CLIMATE/CZ a výhledy předpokládaného vývoje pro krátkodobý (2010 – 2039), střednědobý (2040 – 2069) a dlouhodobý časový horizont (2070 – 2099). Tento projekt probíhal v letech 2007 až 2011 a scénáře byly použity k formulaci návrhů vybraných typů adaptačních opatření v oblasti vodního hospodářství, zemědělství a lesního hospodářství. Výsledky projektu se využívají při přípravě národních strategických dokumentů v oblasti klimatické změny.

Kromě toho se odborníci v ústavu zabývali i vývojem regionálního klimatického modelu pro velmi vysoké rozlišení, jehož cílem bylo navržení nové verze modelu ALADIN určené pro modelování klimatu ve vysokém rozlišení se zahrnutím moderních parametrizací energetického a hydrologického cyklu atmosféry. V ČHMÚ se věnovali i vývoji podrobného emisně-imisního modelu ČR pro současný stav a výhled do roku 2030 a přípravu nástrojů pro podporu rozhodování v oblasti ochrany ovzduší. „Výstupy modelu budou k dispozici ve formě GIS vrstev s připojenými databázemi a aplikace bude využitelná pro výpočty emisí v komunikační síti a modelování rozptylu znečišťujících látek v území, při regulaci dopravy ve městě,“ vysvětluje Dvořák.

Projekt TAČR s názvem Podpora dlouhodobého plánování a návrhu adaptačních opatření v oblasti vodního hospodářství v kontextu změn klimatu je zaměřen na vytvoření referenčního scénáře pro použití ve vodohospodářských aplikacích, zejména při sledování možných důsledků přívalových srážek. A další projekt TAČR se zase zaměřuje na vývoj modelu pro předpověď stavu povrchu na silničních komunikacích pro využití v České republice. Model bude napojen na existující síť měření ze silničních meteorologických stanic Ředitelství silnic a dálnic ČR a na výstupy z operativního modelu. Bude připraven pro operativní využití v ČHMÚ a umožní předpovědi stavu vozovek s předstihem 3 až 24 hodin. Průběžné také pokračují práce na dalším zkvalitňování předpovědního modelu ALADIN, v poslední době zejména zpřesňováním parametrizací konvektivních přenosů energie a radiačních změn při zahrnutí vlivů oblačnosti v atmosféře.

Široká mezinárodní spolupráce

Počasí, podnebí, voda ani znečištění ovzduší nezná hranic, proto je pro každou hydrometeorologickou službu zásadní mezinárodní spolupráce. Československo bylo v roce 1950 jedním ze zakládajících členů Světové meteorologické organizace (World Meteorological Organization), ve které dnes zastupuje ČR v jednotlivých technických komisích a pracovních skupinách Český hydrometeorologický ústav. Česká republika je prostřednictvím ČHMÚ také členem řady mezinárodních organizací, jejichž smyslem je spolupráce a sdílení meteorologických dat a produktů. Jedná se například o EUMETSAT (Provoz meteorologických družic), EUMETNET (Sdružení evropských meteorologických služeb, jehož jedním z produktů je systém Meteoalarm pro prezentaci výstrah na území celé Evropy) či Evropské centrum pro střednědobou předpověď (ECMWF).

Experti ČHMÚ zastupují ČR i v některých dalších organizacích a uskupeních, například GEO (Skupina pro pozorování Země) či IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu). V hydrologii se ČHMÚ účastní Regionální spolupráce podunajských států v rámci Mezinárodního hydrologického programu UNESCO. Zástupci ČHMÚ jsou také členy pracovních skupin v rámci Mezinárodní komise pro ochranu Labe, Mezinárodní komise pro ochranu Odry před znečištěním a Mezinárodní komise pro ochranu Dunaje. V oblasti ochrany čistoty ovzduší je nejvýznamnější mezinárodní dohodou o spolupráci Konvence o dálkovém přenosu znečištění. V jejím rámci ČHMÚ zabezpečuje účast ČR v mezinárodním programu EMEP (Program spolupráce při monitorování a hodnocení dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě) a účastní se programu ICP-IM (International Cooperative Programme on Integrated Monitoring of Air Pollution Effects on Ecosystems), zejména aktivitami observatoře Košetice.

Český hydrometeorologický ústav je příspěvková organizace a v roce 2013 hospodařil s celkovým rozpočtem ve výši 708-tisíc korun, z toho největší část dosahující 73 %, tvořil příspěvek na provoz z rozpočtu Ministerstva životního prostředí ČR a další dotační programy. Celkové náklady ČHMÚ jsou převážně rozloženy mezi čtyři hlavní položky: mzdy, služby, odpisy hmotného a nehmotného investičního majetku a spotřebu materiálu a energie. V současné době v ČHMÚ pracuje 689 zaměstnanců.