Povodí Ohře, státní podnik

Podrobnosti

Kategorie: Exkluzivní rozhovory

Zdravá krajina a funkční přehrady jdou ruku v ruce, jedno bez druhého nemůže fungovat

Riziko intenzivních srážek a rychlých povodní nebo dlouhá a extrémní sucha během letních měsíců. To jsou výzvy, se kterými se potýkají správci vodních toků. Jan Svejkovský, generální ředitel státního podniku Povodí Ohře, v rozhovoru zmiňuje, jaké změny je třeba v krajině provést a co nás čeká v příštích letech. 

Jaké všechny aktivity má Povodí Ohře na starost? Co patří mezi hlavní úkoly?

Tím nejzásadnějším je správa povodí a vodních toků, ke kterým se musíme chovat tak, aby voda správně protékala zastavěným i nezastavěným územím a zajišťovala svou ekologickou funkci. Cílem je, aby v nezastavěném území tekla pokud možno co nejpřirozeněji, a v tom zastavěném aby byla zachována dostatečná průtočnost. Jedním z našich úkolů je zajistit správný přístup k odběru vody a vypouštění odpadních vod. Protože nikdy není možné odebírat velké množství vody jen z jednoho toku a vypouštění odpadních vod je zase třeba řídit tak, aby přečištěná odpadní voda nezpůsobila ekologickou katastrofu. 

Co například v této oblasti řešíte? 

Například revitalizaci vodních toků, zvyšování účinnosti čistíren odpadních vod nebo celkovou renaturaci. To znamená úplné odstranění přebytečných staveb, které jsou ve vodním toku. V některých úsecích se dříve koryta rovnala a současně se opevňovala tvárnicemi. To jsou věci, které v přírodě nemají co dělat. Samozřejmě pokud k tomu není konkrétní důvod, například ochrana komunikace. Tam, kde takové prvky nejsou potřeba, se je snažíme eliminovat a vracet oblast přírodě.

Jak se do vašich dnešních aktivit propisují stále diskutovanější témata, jako jsou dlouhá období sucha, prudké a nárazové deště nebo další klimatické změny? 

Obecně to pro nás není žádná novinka, protože otázky sucha a povodní provázejí celou společnost už od jejího vzniku. Řekl bych, že dnes jsme na tyto otázky připraveni velmi dobře. Naši předchůdci, zejména v 70. a 80. letech minulého století, postavili řadu přehrad, které slouží jako zdroj vody a současně umí ovlivňovat povodňové průtoky. Tam, kde už dnes přehrada stojí, si můžeme mnout ruce. Protože otázce sucha i povodní se už někdo věnoval a proběhla řada opatření. U přehrad, které teprve řešíme, je třeba počítat s tím, že to nějakou dobu trvá. Od prvotního záměru až po realizaci je to přibližně 25 let. A bohužel se to nedá úplně urychlit. Musí se řešit majetkoprávní vztahy a finance. Potom přichází na řadu technické řešení, průzkumy, dopady záměru na životní prostředí. To všechno vyžaduje čas.

To se teď hodně řešilo v souvislosti s přehradou Nové Heřminovy. Máte i nějakou vlastní zkušenost z Povodí Ohře? 

Vidíme to na připravovaném projektu přehrady v Kryrech. Máme za sebou studii, která řešila, jestli je v této lokalitě vůbec potřeba a možnost přehradu stavět. Následoval investiční záměr a nyní jsme dokončili předprojektovou přípravu. Stavbu přehrady řešíme od roku 2015, takže uplynulo deset let a v tuto chvíli máme podklady pro to, abychom mohli začít projektovat. Jsou to jasně nastavené procesy, ve kterých se nesmí udělat žádná chyba. 

Takže s povodněmi i suchem nám pomohou hlavně přehrady? 

Ano, ale musí jít ruku v ruce se zdravou krajinou. Když bude krajina nemocná a nebude mít kapacitu pro vsakování vody, bude to problém. Nejen při povodních, ale také během období sucha. Do revitalizované krajiny si pro vodu nesáhnete. Sáhnete si pro ni do vodní nádrže. Takže důležité je dělat přírodě blízká opatření a k tomu stavět nádrže. Jedno bez druhého nemůže fungovat. Občas se objevují tvrzení, že stačí, aby byla krajina v pořádku a žádné povodně nebudou. To je nesmysl. Povodně tu byly i ve středověku, kdy nebyly silnice ani zpevněné plochy. Zdravá krajina problém sama nevyřeší, vydrží odolávat přibližně dvouletým nebo pětiletým srážkám, pomůže maximálně na úplném začátku povodně. S větší vodou už musí pomoct přehrada.

Jak se při výstavbě přehrad pracuje s otázkami udržitelnosti nebo ekologie?

Dělají se inženýrsko-geologické průzkumy, řeší se hydrogeologie, takže podzemní voda a její proudění. Důležité je, aby se zásadním způsobem nezměnilo. Další záležitostí jsou biologické průzkumy, a to jak s ohledem na rostliny, tak i živočichy. Samozřejmě musíme zachovat regionální nebo nadregionální biokoridory. Celkově se přehrady navrhují na dobu 500 a více let. Tím je udržitelnost zaručena. 

Jaké největší investiční akce máte za sebou v uplynulých letech? Co se povedlo dokončit v loňském roce?

Jednou z největších akcí loňského roku byla rekonstrukce pravého pole bezpečnostního přelivu na vodním díle Nechranice. Bezpečnostní přeliv se skládá ze tří polí, střední se rekonstruovalo v roce 2004, čtyři roky zpět se dokončila rekonstrukce levého pole, loni pak byla na řadě rekonstrukce pravého pole. Jsou zde nové klapky, které umožňují daleko lepší manipulaci. Oprava jednoho pole stála 120 milionů korun. 

Jaké teď máte plány na nadcházející období?

Dál pracujeme na přípravě přehrady Kryry, která je velmi důležitým projektem. Přehrada bude situována na Podvineckém potoce, což je přítok Blšanky. Oba toky v letních měsících téměř vysychají, jsou zde místa, kde můžete přejít koryto suchou nohou. To je velký problém a eliminace obou extrémů, tedy sucha i povodní, bude úkolem nové přehrady. Navíc Kryry se pak propojí s vodními nádržemi Senomaty a Šanov, které připravuje Povodí Vltavy. 

Máte v plánu i nějaké další projekty? 

Zmiňovaná sucha a povodně nás motivují, abychom se zamýšleli, jak navýšit stávající objemy vodních nádrží. Ne vždy je totiž třeba stavět něco nového, někdy stačí upravit to stávající. Do budoucna pak bude obrovskou výzvou zatápění zbytkových jam po těžbě hnědého uhlí, protože v tuto chvíli směřujeme k tomu, že se na většině míst těžba zastaví. Pokud se to vodohospodářsky správně uchopí, může to být velká příležitost. Ale o tom musí na základě kvalitních podkladů rozhodnout vláda. Bude třeba vyřešit majetkoprávní vztahy a také financování. 

Jaký je z pohledu klimatické změny výhled do budoucna? Co nás čeká? 

Nikdo to nedokáže s jistotou říct, ale vypadá to asi tak, že budou čím dál dramatičtější rozdíly mezi nízkými a vysokými průtoky. Když už přijdou povodně, budou velké. To samé pak bude platit pro sucha. Průměrná teplota ovzduší roste, loňský rok byl nejteplejší ve sledované historii. To přispívá k rychlejšímu odpařování vody. Navíc mohou padat přívalové srážky způsobující rychlé povodně zejména na menších tocích. To je věc, kterou musíme vzít v potaz a něco s tím dělat. Je třeba plánovat a mít strategie, ale hlavně je realizovat. Musíme se připravit na stavbu dalších přehrad, protože krajina si bez nich neporadí. Tím samozřejmě neříkám, že má být celá republika poseta přehradami, nad jejich stavbou se musí přemýšlet. Také je třeba chránit podzemní vodu a nedrancovat ji tím, že se prohloubí vrty. Tím se jen zhoršuje přístup k vodě povrchové, protože každá podzemní voda nakonec vyteče na povrch.

Průmysl Dnes