Siempelkamp CZ s.r.o.

Podrobnosti

Kategorie: Exkluzivní rozhovory

Investujeme do digitalizace a zeštíhlení výroby

Slovácko je typické hlavně zemědělstvím a zpracováním vína, přesto tady už šestnáct let sídlí také česká pobočka německého koncernu Siempelkamp. V Blatnici pod Svatým Antonínkem vyrábí stroje do linek pro zpracování dřevotřísky, které odsud putují do celého světa. O aktuální situaci na trhu a nových výzvách i vizích jsme si povídali s generálním ředitelem Markem Dostálem, který se do konce roku stane jednatelem a nahradí ve funkci dlouholetého ředitele Michala Pospíšila, jenž českou pobočku vedl od jejího založení.

Jak dlouho už ve firmě působíte a kudy vedla vaše cesta k nové pozici?

Více než patnáct let jsem působil v oblasti automotive, naposledy jsem šéfoval jednomu z interních závodů společnosti Hella Autotechnik v Mohelnici. V Siempelkampu jsem necelý rok a pomalu se blíží čas, kdy pan Pospíšil odejde do zaslouženého důchodu a já převezmu kompletně vše, včetně jeho současné agendy.

Máte už teď nějaké vize ohledně dalšího rozvoje firmy? Plánujete v nové funkci výraznější změny?

Myslím si, že změna je dobrá věc, ale zatím bych nechtěl předbíhat. Do čeho teď obecně celý náš segment „šlape“, je takzvaná štíhlá výroba. V automotivu se s ní setkáváme běžně, ale v oblasti velkých strojů a kusové výroby je to zatím složitější téma. Nicméně Siempelkamp v tuto chvíli investuje hodně energie do zeštíhlení procesů ve výrobě a zefektivnění montáží jednotlivých strojů. Tento segment je sám o sobě náročný, protože všechna řešení jsou zakázková a žádná velká standardizace nepřipadá v úvahu. Je proto třeba dívat se na to procesně. Tímto směrem teď půjdeme a bude to velmi intenzivní, souvisí s tím i patřičná změna organizace výroby. Už jsme proškolili personál, prakticky celý závod v Blatnici od dělnických až po kancelářské pozice zná základy štíhlé výroby. Co se znalostí týče, firma je na to hezky připravená. Teď půjdeme do praktické aplikace, kde už jsme také s některými procesy začali. Relativně hodně času jsme uspořili třeba na strojním obrábění a budeme pokračovat do dalších oblastí.

Jaké technologie dnes při výrobě využíváte? Je pro vás velkým tématem robotizace a automatizace procesů?

Určitě ano, nicméně automatizace v té podobě, v jaké si ji většina lidí představí, tedy s roboty a automatickým svařováním, není v kusové výrobě snadno proveditelná. Začali jsme proto digitalizací jako takovou. Cílem je minimalizovat ruční práci, mimo jiné i v kancelářích. Zaměřujeme se třeba na skladové zásoby nebo efektivitu lidské práce, protože v našem segmentu se potýkáme s velkými výkyvy poptávky a nabídky. Těmto vlnám a kusové výrobě se musí štíhlá výroba přizpůsobit. Nemůže to u nás vypadat jako ve svařovně Škodovky, kde 150 robotů automaticky svařuje, ale vyrobili jsme si například automatickou svařovací linku, která je prakticky bezobslužná a kde můžeme sekat opakující se komponenty s určitou variabilitou stále dokola.

Problémem pro řadu firem je dnes nedostatek pracovních sil. Jaké jsou vaše zkušenosti? Zvlášť když sídlíte v kraji, který není strojírenstvím zrovna proslulý?

Přešel jsem ze střední Moravy do jižní a musím říct, že vnímám zcela identické problémy. Kvalifikovaná pracovní síla na trhu chybí. Lidem se do práce rukama příliš nechce, mindset české společnosti je dnes nastavený na sociální sítě a vydělávání online. Učňovské školství potřebuje velkou pozornost, jinak bude mít naše republika v průmyslu velké problémy. Co se týče našeho kraje, nejvíc se nám osvědčili právě lidé, kteří dělají se zemědělskými stroji – zejména opraváři těchto strojů. Naše výroba je tomu poměrně hodně podobná. Je tam elektrika, pneumatika, strojařina a celé je to komplikované, takže je třeba umět přečíst složité výkresy. Právě tam se nám hodí erudice pracovníků, kteří dělali někde poblíž, například v nástrojárnách nebo podobné výrobě. Ale obecně problém s pracovními silami je – a platí to všude od svářečů přes zámečníky až po lakýrníky, elektrikáře a další profese.

Jak se vám dařilo v posledních letech, které byly kvůli dopadům pandemie a následně energetické krize velmi specifické?

Obecně se uvádí, že celý strojírenský průmysl mimo automotive poklesl o přibližně 25 %. Nicméně co jsem viděl výsledky posledních let, naší firmě se dařilo a byly to úspěšné roky. Samozřejmě i tady byly některé dodavatelské řetězce rozbité a nefunkční, takže bylo třeba hledat alternativní řešení, ale závod to ustál dobře. Jedním z důvodů je jistě velmi silný nákupní tým, který tady máme. I loni a letos se nám daří plnit cíle nastavené mateřskou společností v Německu. Do konce roku i do konce prvního kvartálu jsme kapacitně plní. Myslím, že záruka práce na půl roku dopředu, je za současných okolností velmi dobrou zprávou.

Museli jste nějakým způsobem změnit svou strategii a fungování firmy, případně investovat do energetické transformace?

Jednoznačně ano, to šlo ruku v ruce. Hodně jsme se soustředili na zmíněné dodavatelské řetězce a partnery, se kterými spolupracujeme. Museli jsme s nimi aktivně řešit, co a kdy budeme potřebovat, abychom si zavčasu zajistili dodávky materiálu. To je pro nás alfa a omega. Druhá věc je samozřejmě práce s týmem jako takovým. Přece jen se vyrovnáváme s výzvami proměnlivého trhu a dodávek, takže je klíčové, abychom neztratili důvěru zaměstnanců. To byla práce managementu. Letos nebo příští rok budeme investovat do fotovoltaiky, abychom spotřebu, kterou jsme už náležitě optimalizovali, posílili ještě v této oblasti. Poslední roky byly obecně velkým sítem a všechny kroky, které firmy dělaly, pomohly k mnohem větší efektivitě závodů.

Vnímáte už dnes oživení české (a potažmo evropské) ekonomiky, nebo to největší teprve přijde?

Podle mě to teprve přijde. Myslím, že jsme pořád ve fázi konsolidace trhů, ať už ze strany dodavatelů surových materiálů, nebo zákazníků. Teď nemluvím jen jako zaměstnanec společnosti Siempelkamp, která vyrábí linky na zpracování dřevotřísky, ale mluvím obecně jako člověk, který se patnáct let pohybuje v lehkém a teď i ve středním nebo těžším strojírenství. Čísla nám sice říkají, že nějaké světlo na konci tunelu už bychom vidět mohli, nicméně si myslím, že třeba automotive v Česku těžké časy teprve čekají.

V předchozích letech jste postupně rozšiřovali výrobu a přesouvali do Blatnice pod Svatým Antonínkem část německé produkce. Plánujete další podobné kroky i do budoucna?

Určitě ano. Zatím tedy nemáme v plánu rozšiřování, co se plochy závodu týče, ale rozšiřujeme portfolio produktů, které tady vyrábíme. Za to jsem obecně rád, protože opakování výroby obvykle vede ke stagnaci a ta není žádoucí. S tím, jak roste portfolio produktů, roste i továrna. Teď nemyslím plošně, ale spíše v rámci know-how. Jsem rád, že tu máme silný tým a šikovné zaměstnance, takže se budeme snažit dostat sem tolik práce, kolik jen půjde. Doufám, že v tomto ohledu budu pro Siempelkamp i celý region přínosem a že naše fabrika bude i nadále klíčovým hráčem dřevozpracovatelského průmyslu a konkurenceschopným zaměstnavatelem.

Průmysl Dnes