SOMA, spol. s r.o.

Podrobnosti: Kategorie: Exkluzivní rozhovory

Soma cr 18 Svobodu a nezávislost jsme si udrželi i po energetické krizi

S řadou nových domácích úkolů a ambicí vstoupila do letošního roku rodinná firma SOMA z Lanškrouna. Její generální ředitel Ladislav Verner věří, že s týmem zhruba 330 zaměstnanců opět úspěšně překonají všechny překážky, které v posledních letech přišly zejména s „brutálním“ růstem cen energií a dalších nákladů. Kromě plánů, jako jsou růst tržeb z loňských 1,4 miliardy na letošních 1,8 miliardy korun či nové projekty v oboru flexotisku pro americký trh, jsme s ním také tentokrát hovořili o celkovém dění v českém průmyslu.

Vycházeli jsme přitom ze stále aktuálních myšlenek, které prezentoval i před svými kolegy podnikateli na konci minulého roku, kdy u příležitosti vyhlášení 28. ročníku „Českých 100 nejlepších 2023“ a konference „Klíčové faktory úspěchu“ přednášel v pražském Obecním domě o ekonomické svobodě a nezávislosti v době energetické krize.

„Jistě se mnou bude každý souhlasit, že jde o důležité téma jak pro podnikatele a firmy, tak pro domácnosti a rodiny. Samozřejmě má také přesah do našeho státu. Vlastní zkušenosti jsem se opět snažil převést do reality národního hospodářství. Vycházel jsem ze základních ekonomických ukazatelů, které potvrzují, že Česko bohužel posledních třicet let ekonomicky neprosperuje. Potvrzují to mimo jiné prakticky každoroční salda státního rozpočtu, související s klesající mírou lidského umu v pracovních příležitostech, které nabízí český průmysl,“ říká na úvod našeho rozhovoru generální ředitel společnosti SOMA, která je globálně úspěšným českým vývojářem, výrobcem a exportérem špičkových flexotiskových strojů a doprovodných technologií pro Flexible Packaging.

I po několika měsících od našeho předchozího setkání vidíme, že česká ekonomika má stále problém s nastartováním růstu a cesty k prosperitě. Co by jí mohlo efektivně pomoci?

Stejně jako během mojí poslední přednášky budu i teď vycházet ze tří základních axiomů, které se týkají dosažení skutečné ekonomické prosperity v naší zemi. První z nich je o tom, že si nesmíme nic nalhávat, naopak potřebujeme slyšet celou pravdu a správně vnímat a „číst“ realitu kolem nás. Nemůžeme zkrátka žít v jiném světě. Druhý axiom říká, že podnikání a práce jsou jediným zdrojem blahobytu, a podle toho, o jaký typ podnikání a práce jde, se blížíme buď k prosperitě, nebo chudobě. Třetí axiom nám připomíná, že ekonomický růst každé firmy či země je přímo úměrný míře ekonomické svobody a nezávislosti. Právě to se pokusím blíže vysvětlit na dopadech energetické krize v Česku jak na firmy s vlastními finálními výrobky, mezi které patří také SOMA, tak na subdodavatele nefinálních výrobků, na kterých bohužel dominantně stojí ekonomika českého průmyslu i státu.

S jakou realitou se české průmyslové firmy podle vás nadále setkávají?

Realita je taková, a to znovu zdůrazním, že politická scéna stále nenašla odvahu říkat celou pravdu. Bez toho přitom nelze získat společenskou podporu, která vyprodukuje odvážné politické vizionáře. O prosperitu se pak už postará náš vlastní podnikatelský a pracovní talent. Stručně připomenu, že jsme jako stát hned v roce 1990 naivně přijali zahraničními firmami preferovaný přístup a spolehli se na hledání strategických partnerů v duchu tzv. východoevropského principu globalizace – být dobrým subdodavatelem. To není kritika, ale konstatování faktu, který dnes už málokdo rozporuje. Pokud jste ale jako firma i země principiálně „finalista“, vždy platí, že si přidanou hodnotu udržíte doma. Práci s vyšší mírou lidského umu tedy nikdy nepošlete do zahraničí. V tomto se nesmíme nechat ošálit politiky, kteří nám neustále tvrdí, že jsme schopni získat ze zahraničí „strategické“ investice, které přinesou vývoj, konstrukci, marketing, prodej nebo servis. To však nikdy neudělají, protože by tím ochudili svoji ekonomiku. Naopak těm, kteří takovou roli přijmou, pošlou nejméně perspektivní a málo placenou práci, o kterou u nich doma už není zájem. Zejména v dobách krizí, jakými v posledních letech procházíme, se naplno ukazuje, že za tento přístup mnohem více trpí ekonomika, která hledá zahraniční strategické partnery než ekonomika, která je plná domácích, a přitom globálně konkurenceschopných, firem s vlastními finálními výrobky.

Příčiny současné stagnace tedy na rozdíl od politiků a ekonomů nevidíte v dopadech krizí, které byly způsobeny covidem, válkou na Ukrajině či skokovým růstem cen (nejen) energií?

Podle mého názoru v tom nehrají roli ani další faktory jako Green Deal nebo problémy v dodavatelských řetězcích, které se smrskly na téma chybějících čipů v automotive. Pravou příčinou stagnace, potažmo krize, je morální bída, jak to pojmenoval již ve 30. letech 20. století Tomáš Baťa, a k tomu také absence národohospodářského přístupu, který dlouhodobě pomáhá rozvoji vyspělých ekonomik na západ od nás. Nemusíme vymýšlet nic nového, rozhodně ale musíme sami sebe postavit před rozhodnutí, jakou cestou dál půjdeme. My jsme si to sami před lety vyzkoušeli, když jsme jako SOMA začínali od nuly a prvních deset let plnili polovinu našeho obratu subdodavatelstvím nefinálních výrobků. Potom jsme ale po vzoru vyspělých ekonomik šli cestou vlastních finálních výrobků a služeb prodejných po celém světě. Vyžadovalo to spoustu dřiny, lidského umu a práce na inovacích, ale záhy se ukázalo, jak „snadno“ je i pro českou firmu a její výrobky dostupný světový trh. Bohužel náš stát takový přístup nepodporuje, místo toho dává opakovaně investiční pobídky, daňové prázdniny nebo finance na rekvalifikace zahraničním firmám. Jen z města Lanškroun a jeho okolí bych mohl uvést několik příkladů, které jsou smutným potvrzením faktu, že jsme jako země dali biliónové příjmy z doby privatizace raději do investičních pobídek než do potřebných reforem a rozvoje ekonomiky ve prospěch všech občanů. Pro bližší představu ještě dodám, že naše firma dohromady se svými dodavateli vytváří pracovní příležitosti pro zhruba 1400 lidí. Přibližně stejný počet nových pracovních míst v závodě Škoda Kvasiny ovšem vláda před lety podpořila částkou ve výši dvou miliard korun.

Cítíte aspoň trochu změnu přístupu ze strany státu?

Musím přiznat, že je tomu spíše naopak. Firmy, jako je SOMA, jsou nastaveným zrcadlem vývoji v naší zemi za posledních třicet let. Přesto věřím, že celková změna přístupu musí jednou přijít, pokud nechceme skončit na další staletí v propadlišti dějin jako závislý, nebohý, a troufnu si říct, že až zdegenerovaný stát. Dynamika našeho úpadku, který vidíme i na stavu českého školství, je totiž neúprosná. Jednou ale přijde doba, kdy naše vláda bude muset přijímat ještě mnohem více nepopulární rozhodnutí, než jaká přijímá dnes. Historie nám říká, že se tomu nedá vyhnout. Jestliže máte dluhy, těžko je jen tak „vygumujete“.

Vraťme se ještě zpět k dopadům krizí z posledních let. Vypořádat jste se s nimi museli tak jako tak i ve vaší firmě. Díky čemu jste to zvládli?

Předně musím konstatovat, že jako firma s vlastním finálním výrobkem jsme byli po brutálním zdražení především elektrické energie od začátku roku 2022 v konkurenční nevýhodě vůči zemím, kde byly tyto náklady nižší, a do kterých se navíc tato energie od nás vyváží (!). Vyrovnat jsme se tak museli nejprve s nárůstem nákladů za naši vlastní spotřebu a pak také s předem nekalkulovanými rostoucími cenami nakupovaných komponentů od našich dodavatelů. Celý tento nárůst jsme ale nemohli vložit do prodejních cen našich vlastních výrobků, což se týkalo všech podepsaných kontraktů pro období od ledna 2022 do května 2023. Ano, bylo to pro nás zvládnutelné, ale jen za cenu až neúnosného snižování přidané hodnoty v ceně našich výrobků, včetně například ohrožení našeho ratingu u bank. Zcela jiná situace nastala u subdodavatelů nefinálních výrobků, jejichž příběhy jsou mi známy z našeho města a okolí. Například dodavatelé Škody Auto, která usilovala o zachování cen v dodavatelském řetězci, mohli využít „pomoci“ v podobě nabízených víceprací, které ale ne každá firma, vystavená už od covidu existenčním tlakům, mohla pokrýt investicemi do nových strojů a lidí. Takto byly svými konkurenty odkoupeny rodinné firmy působící v lokalitě Lanškrouna a jeho blízkého okolí. Druhým typem „pomoci“ bylo zajištění veškerých nákupů za dodavatele v rámci koncernu VW. Tím ovšem dodavatelé přišli o dosud dominantní zisky za materiálové položky a zůstala jim pouze práce ve mzdě. Týká se to desítek českých subdodavatelských firem, které sice mohou dál pokračovat, ale obávám se, že jejich přínos z pohledu odvodů do státního rozpočtu bude minimální. Tak se znovu vracíme k důvodům, proč naše země nemá dostatek prostředků na vlastní rozvoj a proč neustále hospodaří s deficitními rozpočty, jinak řečeno s dluhy.

Nabízí se otázka, proč navzdory všemu dál podnikáte a kde berete motivaci do další práce?

Na to je jediná odpověď. Míra svobody a nezávislosti, kterou jsem díky podnikání získal, má pro mě neuvěřitelnou cenu a nedá se ničím nahradit. Je ale zároveň těžce vydřená řešením řady problémů nejen s přebujelou státní byrokracií, což naši konkurenti ze západních trhů, kde státní instituce například své exportéry tradičně podporují, vůbec neznají.

Ve společnosti SOMA letos otevíráte další nový závod. Jaké novinky ještě chystáte?

Po letech, kdy jsme dobře investovali do naší budoucnosti, včetně technologického centra v Atlantě, máme pro americký trh připraveny další nové projekty, z nichž jeden je hotový a dva jsou rozpracované. Chystáme také úplně nový výrobek, který opět rozšíří naše portfolio. Dále otevíráme novou halu se zázemím pro logistiku a lakovnu. Do uvolněných prostor ve stávajícím závodě nastěhujeme kapacity, které máme v pronájmech, takže budeme zase o něco kompaktnější. Investovat budeme i do prostor ve vývojovém centru SOMA Globe či do prodeje a servisu, který zajišťujeme pro naše zákazníky po celém světě. Na závěr bych rád poděkoval za férový přístup našim subdodavatelům, se kterými jsme si za léta spolupráce vybudovali velmi dobré vztahy. Věřím, že před sebou máme další cestu se slušnou perspektivou. S nadsázkou mohu říct, že máme náskok třicet let před ostatními, kteří mnohdy ani nedostanou šanci pracovat na svém vlastním finálním výrobku.

Průmysl Dnes