THT Polička, s.r.o.

Podrobnosti

Kategorie: Exkluzivní rozhovory

Poptávka po hasičských vozech i speciálech roste

Požární a speciální vozy z východočeské Poličky vyjíždějí k zásahům ve více než třiceti zemích světa. Firma THT Polička, s.r.o., jako taková loni oslavila třicáté narozeniny, její kořeny ale sahají až do konce 19. století. O tom, jak se mění svět požární techniky i jejího nákupu, jak probíhá samotná výroba nebo jaké byly poslední roky, jsme si povídali s Ing. Stanislavem Červeným, který byl v čase realizace rozhovoru výkonným ředitelem společnosti. Ve funkci ho nahradil Mgr. Rostislav Hakl.

Kde všude se s vaší požární technikou můžeme setkat? 

Podstatná část techniky je pořád v Česku a na Slovensku. Kromě toho jsou to pak země jako Německo, kam jsme v posledních dvou letech dodávali téměř 50 hasičských vozidel v rámci velkého státního tendru, nebo Indie, která je naším dlouhodobým odběratelem a máme tam více než 300 aut. Kromě toho bych zmínil ještě Austrálii, kam dodáváme 15 až 20 aut ročně.

Stávající značka oslavila 30 let. Jaké byly vaše začátky? 

Dlouhodobá historie začala už v roce 1899 firmou Stratílek ve Vysokém Mýtě. Následně se tam různě měnili majitelé i názvy a poslední výroba probíhala pod značkou Karosa. Výrobní prioritou tehdy byly autobusy. V Poličce fungoval pobočný závod Karosy a v roce 1985 sem byla převedena výroba mobilní požární techniky a hasičských aut. Po revoluci a následné privatizaci se výroba autobusů ve Vysokém Mýtě spojila s francouzskou firmou Renault a pobočné závody se privatizovaly samostatně. My jsme tehdy zpracovali privatizační projekt a v roce 1992 založili společnost. Vláda České republiky nám následně projekt schválila a k 1. říjnu 1994 jsme závod koupili. Tehdy jsme fungovali pod názvem Továrna hasicí techniky, zkráceně THT, později jsme to upravili na THT Polička. 

Jak moc se trh za dobu vašeho fungování proměnil? Jak se v čase mění požadavky na požární techniku?

V první řadě se zcela zásadně změnil systém nákupu, protože v minulém zřízení jsme neznali žádné veřejné soutěže a v podstatě všechny kontrakty se řešily na základě přímého oslovení. Co se technických parametrů a požadavků na požární techniku týče, i tam došlo k poměrně zásadním změnám, protože do roku 1994 jsme vyráběli v podstatě tři druhy vozidel, všechno bylo centralizované a auta téměř shodná. Ve chvíli, kdy se začal měnit systém nákupu, se měnily i požadavky a auta se začala upravovat podle specifikací zákazníků. A to mluvím jen o Česku, každá země má na auta specifické požadavky.

Jak časté jsou u vás úpravy na míru, děláte je standardně? 

Když to rozdělím na dvě části, tu první tvoří standardní požární vozidla. Zvenku mohou vypadat všechna stejně, ale zásadně se liší ve výbavě a úložných prostorech. Tam jsou uloženy prostředky k zásahům, nejen k samotnému hašení, ale i k ekologickým haváriím a podobně. To se upravuje na míru, je to většinou o plnění specifických požadavků, protože každý sbor má jiné potřeby. Druhou část pak tvoří speciály, například do chemických provozů, armádní vozy, pancéřované vozy a další. Tam máme přímo specifikace od zákazníka a je to skutečně kusová výroba na míru. 

Jak výstavba hasičského či speciálního vozu probíhá? Co je technicky nejnáročnější? 

Když uspějeme ve výběrovém řízení a vysoutěžíme auto, sejdeme se se zákazníkem a upřesníme si detaily, které nejsou v technické zadávací dokumentaci podrobněji popsané. Potom objednáváme potřebné komponenty. Nejzásadnější je samozřejmě podvozek, potom jsou tam další věci na nástavbu. Mezitím se připraví výkresová dokumentace pro výrobu a začnou se připravovat jednotlivé sestavy a komponenty pro stavbu auta. Jakmile máme podvozek, začneme na něj stavět nástavbu, to znamená nádrž, čerpací agregát a jednotlivé skříně. Technicky nejnáročnější je určitě čerpadlo, respektive výroba komponentů pro něj. Z hlediska časové náročnosti je potom největším úkolem rozmístění výbavy. 

Jaké technologie ve výrobě využíváte? Pomáhají vám s prací roboti?

Roboty ani automatizaci nevyužíváme, a to právě z toho důvodu, že každé auto je trochu jiné a převážně je to kusová nebo vícekusová výroba. Tyto technologie by pro nás nebyly efektivní. Při obrábění samozřejmě využíváme CNC stroje, abychom dosahovali co nejpřesnějších výsledků. Co se týče karosářských dílů, jako je skříň nebo nádrž, tam pracujeme s laserovým dělením materiálů a laserovým svařováním. To je pro nás z nových technologií asi maximum. 

Jaká je spolupráce s kopřivnickou Tatrou? Stíhají vám i v posledních letech poznamenaných válečným konfliktem na Ukrajině dodávat tolik vozů, kolik potřebujete?

Většina našich aut je skutečně na podvozku Tatra, z Kopřivnice nakupujeme ročně kolem 150 kusů. Tatra teď má přirozeně i s ohledem na situaci na Ukrajině velké zakázky vojenského a obranného charakteru, takže občas může dojít k menšímu výpadku. Ale to už je zase na nás, protože některé věci si můžeme připravit dopředu, abychom eliminovali prostoje. 

V souvislosti s evropskými automobilkami se teď hodně řeší čínská produkce. Je to problém i v oblasti nákladních vozů? 

Čínský automobilový průmysl, tak jak působí v Evropě, se zatím primárně týká jen osobních aut. Nemáme ani žádné signály, že by měli začít dovážet nebo uplatňovat na trhu nákladní auta, která by byla vhodná pro výstavbu hasičských vozů. Z tohoto pohledu by se dalo říct, že Čína zatím konkurencí není, ale určitě to nemůžeme podcenit. Některé námi využívané komponenty samozřejmě mohou pocházet z asijských zemí, nicméně my je nakupujeme od evropských partnerů. 

Jak se vám dařilo v posledních letech poznamenaných nejprve pandemií, potom i válkou na Ukrajině a energetickou krizí? Museli jste výrazněji měnit fungování firmy nebo byznys plán? 

Zásadně jsme fungování ani plán neměnili – pokud tedy pominu, že v období covidu jsme pár týdnů nepracovali, ale to bylo dané všeobecně platnými opatřeními. Co se týče množství zakázek, k výraznějšímu poklesu u nás nedošlo, ať už to bylo během covidu nebo v souvislosti s Ukrajinou a energetickou krizí. Práce bylo poměrně hodně a poslední tři roky evidujeme velkou poptávku po autech. Minulé účetní období bylo rekordní, tržby se vyšplhaly nad 1,5 miliardy korun. Výsledky očekáváme podobné i teď, jen máme účetní období oproti kalendářnímu roku trochu posunuté. Z tohoto pohledu se dá říct, že nás události posledních let zásadním způsobem neovlivnily. Samozřejmě výrazné zvýšení cen energií bylo náročné, navíc náš dodavatel plynu a elektřiny zkrachoval, takže jsme museli hledat jiné řešení. Udělali jsme také jistá opatření směřující k částečné soběstačnosti, máme za sebou první etapu instalace fotovoltaiky a chystáme se na další. 

Jaké jsou vaše další plány? Chystáte nějaké novinky nebo změny ve výrobě?

Z hlediska výroby a vybavení už k zásadním změnám nedojde, protože co je pro nás efektivní, to už máme zavedené. Co se týče novinek, určitě chceme být schopni reagovat na nové požadavky od českých i zahraničních zákazníků. Stále aktuálnější začínají být speciály, je o ně velký zájem.

Průmysl Dnes