Vítkovice STEEL, a. s.

Podrobnosti

Kategorie: Exkluzivní rozhovory

Ocel je nejlépe recyklovatelný a široce využitelný materiál, ocelářství se v posledních letech ohromně posouvá 

Vítkovice STEEL, a. s., patří se svou téměř 200 let dlouhou historií mezi tradiční strojírenské podniky. Nežijí ale jen ze slavné minulosti, i dnes jsou největším výrobcem ocelových plechů a válcovaných výrobků z oceli v Česku. Oceli navíc věří i do budoucna – a nepřestávají ani v době, kdy český průmysl zažívá krušné chvíle. O největších výzvách dneška i příležitostech, které společnosti přinesou noví majitelé, jsme si povídali s generálním ředitelem Ing. Radkem Strouhalem.

Na stránkách máte motto „ocel je budoucnost“. Proč je to pořád právě ocel?

Je to nejlépe recyklovatelný a díky tomu také poměrně čistý materiál, který má obrovský rozsah využití. Zároveň je z mého pohledu mnohem ekologičtější než plasty a některé další materiály. Ocelářství má možná pořád nálepku „špinavého oboru“, ale v posledních letech se ohromně posouvá.

Jakým způsobem? 

Určitě se klade velký důraz na digitalizaci, vylepšuje se ale i materiál jako takový. Před nějakými 15 lety se říkalo, že všechna auta budou mít hliníkovou kostru, protože hliník je lehčí a lepší. Ale oceláři dokázali vyvinout vysokopevnostní ocel, která je relativně levná, má podobnou pevnost jako hliník a zároveň nabízí nižší hmotnost než tradiční ocel. Zákazníci jsou sice pořád poměrně konzervativní a vývoj jde možná pomaleji, určitě tady ale je. 

Jak velkým tématem je pro vás automatizace nebo robotizace? 

Výroba je hodně automatizovaná, protože naše výrobky váží od jedné do patnácti tun, takže tam nehrozí, že by je někdo vzal do rukou a přenášel. Linka jede víceméně samostatně a automatizovaně, s pomocí jeřábů. Nicméně hledáme i další možnosti. Používáme třeba štítkový systém pro lepší evidenci plechů. Historicky to dělal člověk, dnes už na to máme robota. Kromě toho používáme softwarového robota na repetitivní činnosti a hledáme možnosti nasazení umělé inteligence.

Velkým tématem poslední doby je ESG. Jak těžké je pro strojírenské firmy splnit požadavky?

Řekl bych, že v podstatě to není jen o ESG, ale celkově o regulaci, která se na nás řítí. Čím dál méně „výrobních lidí“ dnes živí stále více různých auditorů a poradců, takže Evropa začíná být méně efektivní. Co se týče konkrétně ESG, environmentální věci máme pod kontrolou, jsme dobře „hlídáni“ a už i historicky jsme se tomu věnovali. Jen ta péče o životní prostředí musí být udržitelná a musí dávat ekonomický smysl. Třeba investice, díky kterým ušetříme na drahých energiích, udělám velmi rád a nepotřebuji k tomu žádné regulace. Také teď hledáme možnosti dodávek takzvané zelené oceli, tedy oceli vyrobené s nízkou uhlíkovou stopou. 

A co zbylé oblasti, tedy „social“ a „governance“? 

Pokud jde o oblast „social“, asi posledních 20 let máme nadaci Vítkovice STEEL, která pečuje o komunitu kolem nás a poskytuje dary různě zdravotně znevýhodněným lidem. No a co se týče oblasti „governance“, tedy především rovného odměňování, to je myslím něco, kde žádný problém nemáme. Obecně je mi jedno, jestli zaměstnávám ženu nebo muže. Důležité je, zda odvádí svou práci. Co je v rámci ESG v tuto chvíli asi nejhorší, je obrovský reporting, kde často ani nevíme, co vyplnit. 

Když už jsme na to narazili, jaký poměr žen zaměstnáváte? Přece jen strojírenství je obecně považováno za spíše „mužský obor“.

Na jednu stranu relativně málo, řádově asi 20 %. Když se ovšem podíváme na plánování, nákup a další kancelářské profese, tam už je to nadpoloviční většina. Samozřejmě máme řadu dělníků, kteří pracují ve velmi těžkých podmínkách. Tam se ženy za prvé nedaří ani nalákat, za druhé jsou tam jisté legislativní požadavky. Nicméně třeba na pozici „jeřábník“ ženy jednoznačně vedou a velmi si je chválíme, protože se svými kolegy umí velmi dobře komunikovat, nebývají tak soutěživé a jsou mnohem pečlivější. 

Je jasné, že provoz vašeho typu musí být velmi energeticky náročný. Jak jste zvládli poslední roky? 

Někdy v říjnu 2022, kdy byly ceny plynu rekordní, jsme udělali obrovskou ztrátu. Dnes bych asi raději na jeden nebo dva měsíce zastavil fabriku, poslal lidi na dovolenou a zakázky doháněl později. Na druhou stranu to byl obrovský impuls, protože když jste na tom nejhůř, dokážete najít všechny skryté rezervy. Celý tým skoro 900 zaměstnanců se semkl a hledali jsme i ty nejmenší možnosti úspory. Ať už to byla změna osvětlení nebo zefektivnění ohřevu a pohonu strojů. Zaměřili jsme se na efektivnější měniče v motorech a investovali do trafostanice, která nemá takové ztráty. To všechno nás hodně posunulo.

A co další roky?

Chvíli jsme se těžko vzpamatovávali, nicméně v roce 2023 se nám povedlo najít nového partnera, dnes už budoucího majitele firmy (Jindal Group). To nám výrazně pomohlo, takže jsme po mnoha letech skončili v čistém zisku. Loňský rok byl zase o něco horší, zejména jeho druhá polovina, kdy ocelářský trh klesal. Je to způsobeno především problémy v německé ekonomice. Právě Německo bylo největším plechařským trhem v Evropě s asi čtyřmi miliony tun ročně. Loni to kleslo téměř na polovinu, což je obrovský propad.

Jaké příležitosti vám přinese propojení se skupinou Jindal Group? 

Především přístup k technologiím, které bychom tady těžko ufinancovali. Navíc staví novou ocelárnu v Ománu na výrobu nízkoemisních bram, což jsou polotovary, ze kterých válcujeme ocel. Jedná se o silnou ocelářskou skupinu, takže kromě sdílení zkušeností to bude třeba i možnost větších investic. To jsou věci, které nás mohou posunout o další kroky napřed oproti konkurenci. 

Má český průmysl nejtěžší chvíle za sebou, nebo nás teprve čekají? 

Obávám se, že to nejtěžší nás teprve čeká. Německý průmysl za poslední dva roky klesl o 15 %, z trhu zmizela významná část poptávky. Pro spoustu firem to bude hodně těžké. My máme štěstí, že německý trh byl pro nás až třetím v pořadí. Na prvním místě máme Česko a Slovensko, významné je pro nás i Polsko. Myslím si, že právě orientace tímto směrem bude cestou i pro spoustu dalších českých firem, protože Polsko má dnes výrazně našlápnuto a vnímám ho jako nejprogresivnější evropskou zemi. 

Potýkáte se i s dalšími výzvami? Co třeba levná asijská produkce? 

To je problém hlavně kvůli tomu, že asijské přebytky sem přicházejí jen ve chvíli, kdy nefunguje odbyt na vlastním trhu, což jen prohlubuje propady v Evropě. Navíc Číňané se naučili obcházet antidumpingová opatření investicemi v Indonésii a dalších zemích. Na to musí Evropa nějakým způsobem zareagovat a trh ochránit. Naší výhodou je byznys model postavený na převálcovávání ocelových bram. Tím pádem jsme flexibilnější než obrovské firmy typu Salzgitter, VÖEST Alpine nebo U. S. Steel, které mají vlastní ocelárny a tlak na ně je asi ještě o něco vyšší. Ale věřím, že Evropská komise na to začne reagovat, protože kontinent, který by ztratil schopnost vyrábět a zpracovávat ocel, bude extrémně závislý na ostatních.

Průmysl Dnes