Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje

Podrobnosti

Kategorie: Exkluzivní rozhovory

Má rozpracované desítky rekonstrukcí, pomáhají i evropské fondy

Silničáři v Jihomoravském kraji mají na starosti přes 3800 kilometrů silnic druhé a třetí třídy a navrch se starají ještě o 400 kilometrů silnic první třídy. Letošní zima na cestách zanechala šrámy, které si nezadají s předchozími roky, a tak měli zjara silničáři plné ruce práce. Zároveň se pustili do rozpracovaných i nových projektů, jež mají zlepšit kvalitu dopravy v regionu. Jednou z komplikací jsou peníze – silnice by jich už tradičně potřebovaly více, než se jim dostává. Situace je ale oproti předchozím rokům lepší, zásadně pomáhají fondy Evropské unie. „Do nové, sedmdesáté výzvy, jsme zapsali 25 projektů za 2,5 miliardy korun,“ říká v rozhovoru Ing. Zdeněk Komůrka, ředitel Správy a údržby silnic Jihomoravského kraje.

Jak hodnotíte uplynulou zimu z hlediska údržby? V jakém stavu byly na jaře silnice v Jihomoravském kraji?

Zima byla průměrná, možná lehce nad průměrem, ale nenastal žádný extrém, jako například na přelomu let 2012/2013. Bylo ale více sněhu, ten roztával, voda zatékala do silnic, pak přišly mrazy, takže na jaře byly silnice v trochu horším stavu než v předešlých obdobích.

Tak jste se v prvních teplých dnech pustili hned do práce? Jaké zásadní stavby nebo rekonstrukce vás letos čekají?

Vrhli jsme se hlavně do 14 rozpracovaných staveb z loňského roku, které potřebujeme dokončit. Potom chystáme nové projekty, máme připraveno asi 70 nových akcí, které jsou v různém stádiu realizace, na některé probíhá výběrové řízení, jiné čekají už na předání staveniště, u jiných zatím řešíme financování. Zároveň ještě probíhá jednání na kraji o přerozdělení přebytku rozpočtu z minulého roku, takže věříme, že během června nebo července ještě nějaký projekt přidáme.

Můžete zmínit konkrétní stavbu, která je mimořádná nebo zajímavá?

Pokud bych měl vybrat jednu, což není vůbec lehké, asi bych zmínil dokončování mostu k brněnskému letišti, který vede přes železniční koridor. To byl náročný projekt, s nímž budeme hotovi do konce června. Letos budeme realizovat mnoho důležitých a významných projektů, vybrat jeden tak není úplně jednoduché.

Z názvu vaší organizace mnohé vyplývá, přesto, připomenete, jaké jsou vaše hlavní úkoly a cíle?

Hlavním posláním správců silnic, silničářů nebo cestářů, je starost o majetek, jež nám zřizovatel svěřil. Máme na starosti majetkovou správu, evidenci majetku včetně silnic, mostů a příslušenství. Potom je to pochopitelně údržba – letní i zimní. Ta zimní je asi všem jasná. Co se týká letních prací, tak to jsou vysprávky, opravy silnic, ale třeba také údržba zeleně nebo mostů. Navíc máme na starosti i investiční činnost, což není úplně typické, v některých regionech toto řeší krajské úřady.

Jaká další specifika ohledně správy silnic má Jihomoravský kraj ve srovnání s ostatními regiony?

Ona ta investiční činnost zase tak velké specifikum není, protože ji mají na starosti i některé jiné organizace. Údržba a správa silnic je v regionech dost podobná. Snad se liší jen zimní údržba, která je odvislá od nadmořské výšky, polohy a charakteru terénu. Jednou naší odlišností, která ale není moc příjemná, je, že jsme velký kraj, což znamená, že máme rozsáhlejší síť silnic, více obcí v regionu a tím pádem i více starostí, možná více požadavků, Ale s tím pracujeme od vzniku kraje, takže to v běžné činnosti již nevnímáme.

Financování už jsme se lehce dotkli. S jak velkým ročním rozpočtem hospodaříte? A jak se vám daří získávat finance na stavby nebo rekonstrukce silnic, například z fondů EU?

Když to shrnu, tak v posledních pěti letech se náš rozpočet pohybuje mezi 1,5 až 2,5 miliardami korun. Loni jsme měli k dispozici cca 2 miliardy, letos to bude podobné. Evropské fondy jsou pro naše investice zásadní. Dobíhá první a 42. výzva, v nichž jsme měli 22 projektů za 1,5 miliardy korun. Do nové, 70. výzvy, jsme přihlásili 25 staveb za 2,5 miliardy korun. Jenže je v rámci ČR převis poptávky nad alokovanou částkou. U několika projektů zatím čekáme na hodnocení. Máme zaregistrováno 18 projektů za 1,2 miliardy korun, což je dobré. Objem financování se mění rok od roku. Náš základní příspěvek na běžnou údržbu je letos 614 milionů korun. Od zřizovatele dostáváme pak ještě zvlášť na investiční a neinvestiční úpravy, potom na projektovou přípravu, na opravy mostů a podobně. Poslední roky ještě čerpáme ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Loni v něm byly pro všechny kraje alokovány 4 miliardy korun, my jsme dostali 304 milionů, letos se rozdělovaly 2 miliardy, což pro nás znamenalo 152 milionů. U těchto prostředků od státu je potíž v tom, že rozhodnutí o přidělení přichází velmi pozdě, letos například až koncem května, a pak už je poměrně pozdě chystat výběrová řízení, projednávat uzavírky. A má to své dopady. Spousta prací se dělá až v září, říjnu, listopadu, což se nám těžko obhajuje před veřejností a samotné rekonstrukce jsou v zimním období náročnější. Na silnice druhé a třetí třídy, které v roce 2001 přešly pod kraje s obrovským vnitřním dluhem, jak v jejich stavu, tak v majetkoprávním vypořádání, bychom uvítali zejména pravidelnost a předvídatelnost příspěvku státu na jejich opravy.

Bezpochyby je pro vás důležitá technika. Co vše najdeme ve vašem vozovém parku? Pořídili jste nové vybavení nebo plánujete investice do strojů?

Techniky máme velké množství. I proto, že jsme jedním z větších krajů. Když to vezmu obecně, tak máme přes 180 nákladních vozů, speciálních užitkových vozů asi 70 kusů, zhruba 60 nakladačů a 70 traktorů, pak to jsou různé návěsy a přívěsy, vlečky, to vše doplňují osobní vozidla. Do obnovy techniky pravidelně investujeme, ročně kolem 70 až 80 milionů, záleží na rozpočtu. Investičně nejnáročnější jsou pak sypače, na něž získáváme účelové dotace zřizovatele. Letos jejich nákup v plánu zatím není, což není v této chvíli zásadní, protože není nutné je pořizovat každý rok. Nicméně v dalším období bude určitě nutné tuto položku mít v rozpočtu zahrnutu.

Kolik lidí zaměstnáváte? Jak se vám daří získávat nové pracovníky a jaké výhody u vás najdou?

Pracuje u nás asi 625 lidí, z toho 385 dělníků. Máme velmi nízkou fluktuaci. Většina lidí u nás zůstává dlouhodobě, z čehož usuzujeme, že se jim u nás líbí. Co budeme muset do budoucna řešit, je věkový průměr, protože dříve či později starší lidé odejdou do důchodu, a pak bude potřeba nabrat nové. To nemusí být v současné situace úplně snadné, navíc nemůžeme nabídnout třeba náborový příspěvek, jako některé dopravní firmy. Na druhou stranu ale máme jiné benefity – je to jistota veřejného zaměstnavatele, tedy například striktní dodržování zákoníku práce, předem garantovaný plat, každý měsíc peníze pravidelně na účtu, stálou pracovní dobu, až na výjimky a směny volné víkendy, proplácení přesčasů, pět týdnů dovolené, která se, na rozdíl od stavebních firem v našem oboru, čerpá z velké části v létě. Dalšími benefity jsou ne nevýznamné příspěvky na stravu, na penzijní připojištění, eventuelně na dovolenou apod. Může se to zdát jako samozřejmost, ale víme, že ne všude to takto chodí.

Pravidelně se účastníte Cestářského rodea. Loni dokonce jihomoravští silničáři získali stříbrnou medaili. Připomenete, o jakou akci jde?

Nejenže se účastníme, my ho pořádáme a jsme v Česku průkopníci! Cestářské rodeo se u nás koná už 15 let. Podařilo se nám pro něj nadchnout i jiné kraje, třeba Vysočinu, Pardubický, Plzeňský kraj. Loni se poprvé pod záštitou České silniční společnosti (ČSS) konalo mistrovství ČR, my jsme zde získali stříbrnou medaili. Proběhl také třetí ročník mistroství zemí V4, který jsme s ČSS pořádali v Brně a náš reprezentant získal zlato. Letos bude mistrovství republiky v Pardubicích 5. a 6. září. Šampion pak pojede na mistrovství V4 do Polska. Spousta informací se dá dohledat i na webu Rodea www.cestarskerodeo.cz.

Jaké jsou vaše vize a plány do dalšího období, ať už jde o nové projekty nebo rozvoj vaší organizace?

Naše vize je jednoduchá a vyplývá z našeho poslání. Chceme, aby po silnicích jezdilo co nejvíce spokojených řidičů. Bohužel to však nezávisí pouze na naší každodenní práci, ale zejména na výši finančních zdrojů, které do novostaveb, rekonstrukcí a oprav silnic jdou, lhostejno z kterého zdroje. Velmi často se setkáváme s postesky nad kvalitou silnic a jejich srovnáváním s kvalitou silnic u našich nejbližších sousedů, v Rakousku. I tento rozdíl se odvíjí od množství financí vložených do silniční sítě. Zejména v minulosti, za minulého režimu, se neprováděla systematická obnova silniční sítě, zanedbaná byla infrastruktura inženýrských sítí v obcích – již 30 let se do silnic vkládají inženýrské sítě, což má, kromě jiného, neblahý vliv na kvalitu silnic. V příhraničí byly oblasti určené k postupnému „vysídlení“ – silniční infrastruktura se neobnovovala a udržovala pouze velmi málo. A díky objemu prostředků, které se do infrastruktury vkládají, se bohužel zatím rozdíl smazat nepodařilo. Nicméně není to jediný důvod – je to i vlivem obrovského, mnohanásobného, nárůstu dopravy, zejména těžké. Ovšem při našich setkáních s rakouskými kolegy zaznívají stejné postesky nad nedostatkem financí jako u nás. Oni ovšem byli před 30 lety v jiné startovní pozici.

Závěrem bych chtěl říct, že samozřejmě víme, že ne vše se podaří ke spokojenosti všech a že určitě i sami hledáme prostor pro zlepšení naší práce, ale snažíme se vykonávat naši činnost s nejlepším vědomím a svědomím. Cestářské řemeslo bylo dříve vnímáno jako společensky velmi prestižní, což se, bohužel, za posledních sto let úplně otočilo a my bychom byli rádi, kdyby se společenské povědomí postupně v tomto smyslu změnilo, neboť naše činnost je velmi důležitá v podstatě pro každého občana.

Průmysl Dnes