SOMA, spol. s r.o.

Podrobnosti

Kategorie: Exkluzivní rozhovory

Je nejvyšší čas řešit skutečné problémy českého průmyslu

Po více než 30 letech úspěšného podnikání ve vývoji a výrobě špičkových flexotiskových strojů se Ladislav Verner, generální ředitel lanškrounské společnosti SOMA, rozhodl dát své zkušenosti ve prospěch českého průmyslu jako celku.

Stal se jedním z kandidátů do představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) a v květnových volbách bude usilovat o pozici jednoho z šesti viceprezidentů organizace, která podle oficiálních údajů reprezentuje 11-tisíc firem s více než 1,3 milionem zaměstnanců. Jde o největší zaměstnavatelský svaz, který zastupuje rozhodující část tuzemského hospodářství. Sdružuje celkem 34 odvětvových svazů, 163 individuálních členů a dva členy se statusem pozorovatelů.

„Každý, kdo mě trochu zná, ví, že vlastní názory a zkušenosti sdílím dlouhodobě, otevřeně a konzistentně. Nyní cítím, že je možná poslední chvíle, kdy naše generace může v českém průmyslu i národní ekonomice, která se dostala do až tragického stavu, nastartovat změny k lepšímu. To znamená k opravdové prosperitě, která je založena na podnikání firem s vlastními finálními výrobky s vysokou mírou lidského umu, prodejnými do celého světa. Myslím si, že ve vedení takto významné organizace musejí být osobnosti, za kterými jsou skutečné výsledky jejich práce. Snad i moje kandidatura přispěje k tomu, že Svaz průmyslu a dopravy ČR budou konečně zastupovat lidé, kteří jsou reprezentanty významných, a zdůrazňuji domácích, globálně úspěšných firem. Zkrátka novodobí Baťové nebo Kolbenové, se kterými začneme pracovat na hospodářském obrození naší republiky,“ říká Ladislav Verner, se kterým jsme mluvili nejen o dalším směřování českého průmyslu, ale také o aktuálních plánech a ambicích rodinné firmy SOMA.

Na úvod ještě zůstaňme u kandidatury do představenstva SP ČR. Jakými argumenty chcete jeho členy a volitele oslovit, aby právě vám dali ve volbách důvěru?

V rámci prvního argumentu mohu se vší pokorou a zdravým sebevědomím konstatovat, že za 30 let, co s firmou SOMA působíme ve světové ekonomice, jsme skutečně něčeho dosáhli. I díky tomu, že 90 % naší produkce každým rokem exportujeme, můžu srovnávat český průmysl s průmyslem kdekoli na západě a východě Evropy či v Severní Americe. Podnikání mi také dalo možnost projít všemi kategoriemi od pozice subdodavatele nefinálních výrobků, přes subdodavatele jednoúčelových strojů až po globálního finalistu. To vše jsou zásadní předpoklady pro to, abych dokázal hájit společné zájmy SP ČR a byl jeho členům užitečný, protože vycházím z vlastní praxe, nikoli z teorií a pouček. Druhý argument je o tom, že mi podnikání umožnilo být svobodným a nezávislým člověkem, který věci nazývá pravými jmény a má v dobrém slova smyslu vlastenecký přístup. To samozřejmě neradi slyší viníci špatných řešení a rozhodnutí z minulých let, jejichž éře tím nastavuji zrcadlo. Přitom rozhodně nejsem sám, vždyť dnes i laická veřejnost jasně vidí, jak moc zadlužená je národní ekonomika, která je ve stavu těsně před nárazem do zdi. Politici ale místo hledání příčin a řešení mluví jen o margináliích a čekají na zázrak, který snad přinese do státního rozpočtu větší příjmy. To ovšem nelze bez početnějšího zastoupení úspěšných domácích firem, které musejí být více slyšet i ve Svazu průmyslu. Mým třetím argumentem je fakt, že jsem jako jeden z mála kandidátů volitele přímo oslovil a mám zájem s nimi nadále komunikovat.

Považujete SP ČR za vhodnou platformu pro prosazování myšlenky českého národního zájmu, kterou jste i našim čtenářů již dříve představil?

Jsem přesvědčen, že pro všechny aktéry v českém průmyslu existuje mnoho společného. Zjednodušeně to nazývám českým národním zájmem, který nás teoreticky sjednocuje v tom, že si chceme udržet co nejvyšší užitečnost a přidanou hodnotu pro domácí ekonomiku. U nás se místo toho desítky let podporovaly a nadále podporují zejména subdodavatelské firmy se zahraničními majiteli, kteří využívají investiční pobídky včetně dlouhodobých daňových úlev, příspěvků na pracovní sílu či rekvalifikace, které však faktickou rekvalifikací nejsou. Současná ekonomická situace státu nám ale říká, že hledání strategického partnera a pozice dobrého subdodavatele je politika, která selhala a dál nemůže fungovat v takovém rozsahu, kdy až dvě třetiny našeho hospodářství jsou pod vlivem zahraničních vlastníků. Je otázkou, zda už chceme být svobodní a zda zvolíme i do čela dalších organizací jako Hospodářská komora nebo Unie exportérů osobnosti, které jsou nezávislé a připravené hájit skutečné národní zájmy. Pokud je budou hájit zahraniční firmy, budou zcela přirozeně podporovat prosperitu svých mateřských zemí, jejich důchody, kvalitní zdravotnictví a školství či přijatelné ceny energií. My pak bohužel budeme pokračovat v již třicetileté trajektorii k chudobě a závislosti. Zapomněli jsme, že řemeslník, který něco umí, se má vždy lépe než nádeník, dnes operátor. I o tom je český národní zájem, který je z pohledu potřeb průmyslu principiálně úplně stejný jako německý, švýcarský či holandský. Jestliže se touto cestou nevydáme, budou o nás nadále rozhodovat ostatní.

Je otázkou, jak budou ostatní, tedy naši průmysloví konkurenti, případné změny vnímat?

Na první pohled na tom nemají žádný zájem a tzv. druhou transformaci české ekonomiky, o jejíž nutnosti mluví někteří moji kolegové, oficiálně nepotřebují. Představitelé zemí, jako je Německo, Francie nebo Holandsko, ale zároveň vědí, že nemohou všem subdodavatelům z východní Evropy donekonečna dávat levnou práci. Jakmile se u nás začne více upozorňovat na přidanou hodnotu domácích finálních výrobků, nemohou tvrdit, že je to hloupost. Naopak podle osobní zkušenosti vím, že zahraniční partneři ocení, když se rozhodnete jít svojí cestou. Po osmi letech subdodavatelského podnikání jsem v roce 2000 udělal jedno z nejtěžších rozhodnutí, když jsem naši vývojovou kapacitu dal ve prospěch vlastních finálních výrobků. Tehdejší obchodní partneři včetně firem typu Philips mi řekli, že ukončit dobrou spolupráci je škoda, ale že děláme dobře, protože finální výrobek prostě potřebujeme. Ale pozor, tím neříkám, že nemáme být subdodavatelé, jenom musíme snížit současnou převahu tohoto typu podnikání, které se už nedá sanovat ani dalším najímáním agenturních pracovníků z východních zemí. To je recept, který se přežil a zdroje, kterými se dal dříve financovat, se vyčerpaly. Jako průmyslová země, která má šikovné lidi, technickou mentalitu i zkušenosti, máme na to vyprodukovat více domácích globálně konkurenceschopných firem. Musí to ale být náš společný národní zájem.

SP ČR zastupuje různé skupiny firem. Je vůbec možné vytvořit jednotný názorový proud?

Podle mého názoru se všechny firmy, ať už jsou nebo nejsou členy SP ČR, obecně shodnou, že chtějí nízké daně, dostupnou pracovní sílu nebo garance právních jistot. Věřím, že jsou jednotné rovněž v názoru, že každé podnikání, postavené na lidském umu, potřebuje vzdělané, chytré, iniciativní a kreativní lidi, které musíte dobře zaplatit. V rozporu naopak budeme se zájmy většiny firem ze subdodavatelské sféry, jejichž zahraniční majitelé si přejí, aby tady byla hlavně levná pracovní síla a reálně nemusí být vůbec kvalifikovaná. Na první pohled se to jeví jako nevýhoda pro moji kandidaturu, ale na druhou stranu vím, že zdaleka nejsem sám a že podnikatelů, kteří se vydali už před desítkami let podobnou cestou, je ve svazu víc. Uvidíme, jaká sestava se v představenstvu sejde po volbách, ale kdy jindy bychom měli řešit pravé příčiny problémů než v těžké době, jakou nyní prožívá naše ekonomika?

Pokud budete do SP ČR zvolen, čím s kolegy začnete, abyste problémy skutečně řešili?

Nejprve bychom se měli dohodnout na tom, že budeme mluvit a argumentovat popravdě tak, aby potřebu změn ve prospěch českého průmyslu pochopili všichni včetně strůjců a zastánců dosavadního vývoje. Následně budeme chtít zahájit seriózní diskusi o stavu našeho průmyslu, respektive o diagnóze našeho průmyslu. Musíme se shodnout na tom, co je diagnózou a jak ji budeme léčit. To je přece seriózní, neutrální a zároveň efektivní postup, který musí nahradit nekonečné debaty politiků či ekonomů o jednotlivostech a marginálních tématech, kterými se jen zakrývají pravé příčiny problémů. Prostě už se nemůžeme dál chovat podle hesla: nemusí to být, ale musí to aspoň vypadat. V demokracii a tržní ekonomice musí o svoji míru vlivu bojovat každý stát i každá firma, která chce jít cestou prosperity. Pokud se takové možnosti vědomě zbavujete, skončíte s výsledkem hospodaření jako nyní Česko, dříve Řecko apod.

Jste nyní připraven věnovat se plně práci pro SP ČR a firmu SOMA předat mladé generaci?

Je to přesně tak. Musel bych být naivní, kdybych si myslel, že firmu stále povedu jako v začátcích. Mám radost z toho, že naše rodinná linie pokračuje, dcera si řídí obchod a syn technický úsek. Sám jsem si vzal na starost provozní záležitosti a dílčí projekty jako výstavbu nových výrobních hal. Pokud to vyjde, budu rád, když prostřednictvím mojí osoby získáme ve vedení SP ČR zastoupení. Určitě máme co předat a budeme platní do diskuse v odborné rovině. Možná, že i moji názoroví oponenti budou časem rádi, že mezi ně přišel někdo, kdo říká věci, které jsou pravdivé.

Loni jste zahájili výrobu v novém závodě a etablovali se na trhu USA. Jaké jsou další plány?

S pomocí vlastních zdrojů a částečně i s využitím dotací EU nadále investujeme do inovací a vývoje. Pro letošek chceme během května zahájit výstavbu třetí haly v novém závodě, kam přemístíme kompletní logistiku, nákup, kooperaci i kapacitu lakovny. Do uvolněných prostor v původním závodě nasadíme nové obráběcí stroje, díky kterým budeme v některých činnostech opět více soběstační. V prodejích chceme pokračovat v rostoucím trendu včetně aktivit na americkém trhu. Loni jsme v Atlantě otevřeli technologické centrum a showroom a letos rozšíříme nabídku o dominantní modely, díky kterým budeme na tomto trhu, který je jedničkou ve světě flexotisku, o dost způsobilejší. Navzdory spíše nepřejícím podmínkám v ČR pro náš typ podnikání můžu na závěr dodat, že naštěstí pořád žijeme v zemi, kde šikovní lidé mají šanci si najít uplatnění a pokud opravdu chtějí, mohou něco dokázat.

Průmysl Dnes